Volby prý vyhrála demokracie. A mohl bych ji vidět?
Pojďme si shrnout fakta. Z toho, co nám servírují média a sociální bubliny, v nichž se všichni pohybujeme, volby do Sněmovny skutečně vyhrála prodemokratická opozice, která konečně sesadí nejhoršího premiéra všech dob a s ním i jeho vládu hrůzy. Skutečnost je však taková, že nás před Andrejem Babišem nezachránili hrdinní opoziční bojovníci, ale mechanismy stávajícího volebního systému a roztříštěnost „vlastenecké" fronty.
Když se navíc podíváte na tvrdá čísla, zjistíte, že součet hlasů, které dohromady získaly „strany zla“ (rozuměj silně národovecká či populistická politická uskupení a nereformovatelní komunisty) je prakticky stejný, jaký oslavují vítězní světlonoši.
V praxi to znamená, že je naše společnost rozdělená skoro na dvě totožné poloviny, z nichž jedna jásá nad porážkou té druhé. Hlasitě, bez skrupulí a cti projevené poraženým.
Strany, které v předvolební kampani použily slovo „demokracie“ jako křižácký prapor, tak pouze opakují odvěký scénář volebních triumfů: kdo nejde s nimi, jde proti nim a zaslouží si pohrdání. Možná jde o příliš příkré zhodnocení situace, ale sáhněme si do svědomí.
Kdy naposledy jste byli svědky debaty lidí z těchto dvou odlišných táborů, která by se nezvrhla v hádku a osobní útoky (v tom lepším případě jen slovní)? Kdy naposledy jste si argumenty toho druhého tábora vyslechli sami a vážně se nad nimi zamysleli?
Nakonec totiž nezáleží na tom, která skupina má zrovna nálepku těch zlých a která proti nim představuje správňáckou opozici. Bez snahy o empatii a kompromis zůstaneme rozdělenou zemí, co se radostně vrhá z bláta do louže.
„Připomíná mi to začátky Nečasovy vlády, kdy po volbách liberální elity chrochtaly blahem stejně jako teď. Přitom tragické výkony téhle pravostředové vlády a její skandály vynesly na výsluní populistickou kliku v čele se Zemanem, Babišem a Okamurou," řekl mi včera u piva kamarád, co naši zemi dlouhodobě zastupuje v zahraničí.
Právě v zahraničí přitom berou transformaci naší země po roce 1989 jako skvělý příklad úspěšné demokratické tranzice. Doslova „success story“, vyprávěl. A měl pravdu. Za posledních 30 let jsme se životní úrovní i dalšími faktory výrazně přiblížili západoevropským sousedům a pokud budeme jen trochu chtít, máme světu co nabídnout.
Zároveň jsme se ale naučili tak zarputile bít za svou pravdu, že přehlížíme, jak subjektivní vlastně je.
Příkopy, které se nám tím mezi sebou podařilo vyhloubit, budeme zasypávat generace, ale pokud má naše země prosperovat, jak před volbami všichni slibovali, je potřeba začít. Svět na nás totiž nepočká, poběží si vesele dál a my buď zůstaneme rozhádaní a dřív nebo později se ocitneme na jeho okraji nebo se zařadíme do proudu úspěšných.
Zkusme tedy víc poslouchat než mluvit. Hledejme co nejvíc společného s těmi, kdo s námi na první pohled nic společného nemají. A přestaňme tleskat vítězům, co plivou na poražené.
Rozdělenou společnost nestmelí žádný osvícený politik, je to na každém z nás.
Milan Balahura
Železnice jako otloukánek pražské dopravy: jak je vrátit do hry?
Vlaky s sebou nesou vůni dálek, prázdnin, řízků v alobalu. I pražští politici se tak k železniční dopravě chovají, jako kdyby se jich vlastně netýkala. Železnice přitom mají potenciál výrazně Pražanům ulehčit život.
Milan Balahura
Mnoho cyklistů - planety Země smrt?
Včera jsem zahájil tradiční letní cykloutour, během které mám vždy spoustu času přemýšlet. Tentokrát jsem si při šlapání vzpomněl na zajímavou úvahu nazvanou “Jízdní kolo je pomalá smrt planety"...
Milan Balahura
Nedráždi Čínu bosou nohou!
Konfliktů ve světě je v poslední době mnoho a mezi ně patří i neutuchající spor mezi Čínou a Tchaj-wanem. Na jeho půdorysu však včera USA rozehrály riskantní hru, která se nemusí vyplatit. Co přesně se tu stalo?
Milan Balahura
Stará špína v Novém světe
Nedávné rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu zrušit federální právo na potrat poslalo USA plnou parou vzad. Otázkou je, kolik dalších strašáků z minulosti bude ještě oživeno, než se v ní slavná bašta demokracie zcela utopí...
Milan Balahura
Kdo rychle dává, dvakrát dává: tak na co naše vláda čeká?
Tohle přísloví jste už určitě slyšeli a možná i zažili v praxi. Bohužel je však zjevně cizí naší vládě, která čas pro účinnou pomoc zaspala a teď už se jen snaží zpomalit děsivý trend chudnutí českých domácností.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 941x
Vždycky mě bavilo spojovat lidi, protože společně toho dokážeme mnohem víc než sami. Třeba i změnit to, co se na první pohled změnit nedá. Tahle myšlenka tak provází všechno, co dělám, od organizace dětských táborů po práci na Správě železnic, kde se starám o jejich modernizaci - aby si lidi byli zase o kus blíž.
S cílem zastavit nesmyslné developerské projekty na pražském Proseku jsem se nakonec pustil i do politiky. Společně s řadou dalších patriotů z Prahy 9 se nám podařilo zástavbu zarazit a teď se snažíme pracovat na tom, aby se tahle krásná městská část dál rozvíjela.
Jsem členem ČSSD, v roce 2019 jsem za tuto stranu kandidoval do Evropského parlamentu.