Nedráždi Čínu bosou nohou!

Konfliktů ve světě je v poslední době mnoho a mezi ně patří i neutuchající spor mezi Čínou a Tchaj-wanem. Na jeho půdorysu však včera USA rozehrály riskantní hru, která se nemusí vyplatit. Co přesně se tu stalo? 

Americká politička a současně šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, která celý život bojuje proti autokratickým režimům a vždy hájila demokratické zřízení státu, se během své oficiální cesty po Asii rozhodla navštívit i Tchaj-wan. V minulosti mimo jiné navázala blízký vztah s Dalajlámou a protestovala proti oběma olympiádám v Číně, takže nešlo o nic překvapivého.

Faktem nicméně zůstává, že Čína ani žádná z jiných "velkých" zemí dosud nezávislost Tchaj-wanu neuznala a každá návštěva vysoce postaveného politika je tak rudými soudruhy považována za narušení územní celistvosti Čínské lidové republiky. Platí to samozřejmě i v případě Nancy Pelosiové, jakkoliv USA stále opakují, že nereprezentuje oficiální zahraniční politiku federace. Číně jsou totiž podobné proklamace šumafuk.

Ve chvíli, kdy se politička na Tchaj-wan vydala, se tak v čínských médiích okamžitě objevily informace o odhodlanosti Číny zabránit přistání jejího letadla všemi dostupnými prostředky (včetně sestřelení) a došlo zde k uzavření vzdušného prostoru. Tchaj-wan zareagoval podobně a vyslal do vzduchu několik stíhaček, zatímco letadlo Pelosiové muselo dokonce doprovodit několik amerických stíhaček z Japonska. Od takové situace už pak není daleko ke světovému konfliktu.

Ne, že by to Číně vadilo, spíš naopak. Pandí velmoc by určitě ráda změnila rozdělení sfér vlivu ve světě z 90. let, u kterého tehdy nebyla, a rozdala karty ve svůj prospěch, což potvrzují i její kroky v Africe nebo Jižní Americe. Problém je, že ačkoliv lze tušit, kdo by se v tomto konfliktu přidal na stranu Tchaj-wanu (USA, Japonsko, Jižní Korea), postoj nejrizikovějších hráčů typu Severní Korey, Pákistánu nebo Iráku zůstává velkou neznámou.

Aby bylo jasno: určitě není na místě podléhat v tuto chvíli strachu, který je akprát nejlepším nástrojem k manipulaci lidí. Je ale potřeba situaci nadále sledovat a uvědomit si potenciální nebezpečí. Moje babička, která zažila 2. světovou válku i komunismus, mi vždy připomínala, jak dobře si v posledních desetiletích žijeme. Měli bychom si proto uvědomit, které problémy ovlivnit nemůžeme a které ano - a na ně se soustředit ve snaze najít jejich řešení.